Historie nemocnice
Fakultní nemocnice Hradec Králové zdravotnickým zařízením nejen ve východních Čechách, ale i v celé České republice.se zhruba 1360 lůžky je každý rok hospitalizováno přes 41 tisíc pacientů, z nichž kolem 40 % je operováno. Ambulantně je v nemocnici ošetřeno okolo 700 tisíc pacientů. Jsou zde prováděny nejsložitější chirurgické výkony a používanými technologiemi v oblasti diagnostiky i léčby i léčebnými výsledky snese FN Hradec Králové srovnání s obdobnými nemocnicemi v Evropě. Fakultní nemocnice Hradec Králové je také významným výzkumným a výukovým pracovištěm úzce spojeným s Lékařskou fakultou UK v Hradci Králové.
Zrod moderní nemocnice
nemocnice z ptačí perspektivy
První nemocnice hodna toho jména byla v Hradci Králové otevřena v roce 1887 v areálu dodnes nazývaném Stará nemocnice. Získala velmi dobrou pověst díky práci primářů dr. J. Potůčka, dr. O. Klumpara a dr. B. Honzáka. Její kapacita i odborná úroveň postupně rostla, ale zdaleka nemohla uspokojit zájem a potřeby pacientů. Úsilí města Hradce Králové proto směřovalo k vybudování nové moderní nemocnice a tento záměr se podařilo prosadit ve druhé polovině dvacátých let, kdy po dlouhých diskusích věnovalo Městské zastupitelstvo pro výstavbu veřejné okresní nemocnice rozsáhlé pozemky, které dodnes skýtají dostatečný prostor pro rozvoj. Hlavní část výstavby financoval stát.
Nový nemocniční areál byl otevřen v r. 1928. Svým pojetím, technickým vybavením a uspořádáním náležel k nejmodernějším v bývalé ČSR. Přiléhal k řece Labi a současnému městskému silničnímu okruhu a je ve své původní architektonické podobě prakticky zachován dodnes, od pěší vstupní brány až po pavilon infekce. Budování původního nemocničního areálu bylo završeno v roce 1938 otevřením nového pavilonu pro gynekologicko-porodnické oddělení a pro choroby kožní a pohlavní, které proběhlo za účasti vysokých státních funkcionářů tehdejší ČSR. Nemocnice dosáhla v té době počtu 752 lůžek.
V roce 1930 bylo přijato do nemocnice k hospitalizaci 8 800 pacientů, v roce 1937 to bylo již 19 317 pacientů, při průměrné délce ošetřovací doby kolem 16 dnů. V nemocnici pracovali vynikající lékaři, z nichž mnozí vedle provozování léčebné péče o nemocné se aktivně zúčastňovali různých odborných akcí. Již v roce 1930 byly organizovány pravidelné lékařské schůze s přednáškami a diskusemi odborného obsahu, jejichž hlavním iniciátorem byl mladý patolog dr. Antonín Fingerland, který se zde profiloval ve významného vědce a klíčovou osobnost hradecké medicíny. V nemocnici přednášeli přední lékařští odborníci ČSR, pozdější profesoři Charvát, Jirásek, Bedrna. Pro další odborný růst lékařů měla rozhodující význam i vlastní systematická pozorování a odborné publikace. Když byl po úmrtí dr. Honzáka jmenován novým primářem chirurgického oddělení Jan Bedrna, výtečný chirurg a člověk s obrovským rozhledem a invencí, vznikly podmínky, na jejichž základě byla později vybudována v Hradci Králové Lékařská fakulta.
Vznik a vývoj fakultní nemocnice
Pohled na nemocnici
Po tíživých letech války a nacistické okupace, která si vyžádala své oběti i mezi lékaři hradecké nemocnice se plně potvrdila pravdivost přísloví "Osud přeje připraveným". Když se po osvobození ČSR v roce 1945 uvažovalo o zřízení nových lékařských fakult, které by doplnily okupací zdecimované počty lékařů, padla volba i na Hradec Králové a Lékařská fakulta byla slavnostně otevřena 17. listopadu 1945.
Vznik Fakultní nemocnice přispěl ke zlepšení materiálního a personálního vybavení jednotlivých oddělení bývalé okresní nemocnice. Změna těchto oddělení v kliniky nespočívala však jen ve výchově studentů medicíny, ale současně se kliniky mohly ve větším a hlubším rozsahu věnovat výzkumu a intenzivnějšímu rozvoji léčebné péče. Hradecká Fakultní nemocnice se stávala proslulou v celé republice. Proslavila ji zejména činnost profesora Bedrny, který již v roce 1947 úspěšně operoval otevřenou tepennou dučej a v roce 1951 jako prvý v v zemi chlopenní vadu mitrální stenózu, čímž položil základy československé srdeční chirurgie. Její další rozkvět zajistil Bedrnův žák a nástupce profesor J. Procházka. Další žák profesora Bedrny, profesor Petr, se zasloužil o rozvoj dalšího specializovaného chirurgického oboru - neurochirurgie. Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnici byla a dosud je vyhledávána pacienty z celé republiky.
Rozvíjely se však i další nadstavbové obory chirurgie, především urologie a plastická chirurgie a chirurgie cévní. Zcela odpovědně se ujali svých funkcí i přednostové ostatních klinik. V této souvislosti nutno připomenout jména vynikajících profesorů rentgenologa Bašteckého, internisty Lukla, oftalmologa Vanýska, pediatra Blechy, gynekologa Pazourka, stomatologa Sazamy, ortopeda Vavrdy, neurologa Šercla, dermatologa Janouška, psychiatra Krákory, a otorhinolaryngologa Hybáška. K předním pracovníkům Fakultní nemocnice patřil samozřejmě i první přednosta infekční kliniky a přednosta patologického ústavu prof. Fingerland a jeho pozdější nástupce prof. Vortel.
Samostatnou kapitolou ve vývoji Fakultní nemocnice Hradec Králové bylo zřízení Vojenské lékařské akademie (VLA) v roce 1951. Odchod mnoha přednostů klinik a lékařů, kteří odmítli nábor do armády, byl spolu s odchodem některých přednostů teoretických ústavů fakulty značným narušením poválečných tradic. Nemocnici, která měla dobré kořeny však pokračovala ve svém vývoji dále a přes veškerá negativa padesátých let ji naopak posílil příliv mladých odborníků a dotovaných úkolů vojenského lékařského výzkumu, který zasahoval i do klinické činnosti. Kontroverzní akce jako účast některých lékařů ve válce v Koreji byly spíše důsledkem celkového prostředí a doby nežli dopadem samotného vojenského živlu, který později přinesl nemocnici neobvyklé možnosti rozvoje.
V roce 1958 v rámci reorganizace vojenského zdravotnického školství byla VLA změněna na Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J.E. Purkyně a byla obnovena činnost civilní lékařské fakulty. Tradice spolupráce nemocnice s armádou však již zůstala a vždy zde působilo mnoho vynikajících klinických lékařů, kteří na různých pracovištích FN pracovali v týmech ve spolupráci s civilními lékaři a podíleli se a dodnes podílejí znovu pod hlavičkou VLA významnou měrou na úspěších nemocnice.
Smutnou kapitolou ve vývoji FN je období "normalizace" sedmdesátých let, kdy řada lékařů a ostatních kvalifikovaných pracovníků Fakultní nemocnice musela svou práci opustit nebo byli různým způsobem perzekuováni. Fyzicky pracovat odešel přednosta psychiatrie doc. Jasný a mnoho dalších muselo změnit působiště, jako patolog prof. Vortel, oftalmolog dr. Zoubek nebo mladý pediatr a pozdější porevoluční ředitel nemocnice dr Drašner. Nutno však ocenit, že v podmínkách různých organizačních změn a politického dirigismu úroveň péče neklesala a zachovaly se zde silné postavy, které bez ohledu na celkové klima udržely v řadě oborů špičkový medicínský i morální standard, ať šlo o angažované osobnosti (prof. Steinhart) a nebo o evidentní odpůrce doby (prof. Stefan, doc. Žižka).
Přes celkový úpadek rozvoje země se v nemocnici podařilo realizovat některé významné modernizační projekty. Po výstavbě dětského pavilonu v padesátých letech a nového patologicko-anatomického ústavu v letech šedesátých vznikla začátkem sedmdesátých let nová neurochirurgie, pavilon radiodiagnostiky, první CT pracoviště v republice, nová část II. interní kliniky v areálu na Pospíšilove třídě (bývalý Ústav hluchoněmých) a LDN v areálu nové nemocnice, kde je dnešní klinika gerontologie a metabolismu. V polovině osmdesátých let vznikl Bedrnův pavilon chirurgie, kterým začal definitivní rozvoj nemocnice v novém centru areálu. Současně bylo budováno zázemí nemocnice jako kotelna, prádelna a kuchyň, na které později navázaly další prvky moderní technické infrastruktury.
Nové období
Výukové centrum lékařské fakulty
Společenské změny po roce 1989 významně ovlivnily také zdravotnictví. Zrušení ústavů národního zdraví, změny ve financování zdravotnictví a otevření nových možností pro rozvoj medicínských technologií přinesly daleko větší pozornost otázkám hospodaření a moderního řízení. V podmínkách proměnlivého ekonomického prostředí je udržení kvality a rozvoje nemocnice a jejích jednotlivých oborů úkolem nelehkým. Vedoucí pracovníci klinik se však dokázali s problémy vyrovnat a nemocnice si zachovala svoji ekonomickou stabilitu. Byla dobudována nová moderní pracoviště, jakými jsou nový komplex laboratoří a diagnostiky, rehabilitační klinika, moderní monoblok onkologické kliniky či nová ústavní lékárna. Byly zahájeny rekonstrukce a opravy původních budov v areálu a byly položeny základy k vybudování počítačového nemocničního informačního systému.
Fakultní nemocnice Hradec Králové naplňuje svůj historický odkaz v těsné spolupráci a Lékařskou fakultou v Hradci Králové Univerzity Karlovy v Praze a dalšími partnery jako je Vojenská lékařská akademie J.E. Purkyně a Farmaceutická fakulta UK. Není možno uvést všechna zlepšení, ke kterým ve Fakultní nemocnici došlo. Z hodnocení odborné veřejnosti i hodnocení pacientů samých však vyplývá, že i dnes pro její pracovníky platí to, co platilo při jejím zrodu, a to zásada "Blaho nemocných budiž každému nejvyšším příkazem".
